Dobrovolnictví přidává životu další rozměr

Od dětství jsem tíhla jak k sociálním tématům, tak k pomoci a ochraně slabších – ať už to bylo miminko v kočárku, které bylo potřeba hlídat, stará sousedka, co si se mnou ráda povídala, nebo obyčejná žížala uprostřed chodníku, které hrozilo, že ji někdo zašlápne. Zlomovým momentem pro mě byla příhoda, která se stala v Itálii, kam jsem jela s prarodiči, když mi bylo zhruba jedenáct let. Na trhu jsme tehdy narazili na pána, který žebral. Za krkem mu seděla malá holčička v ušmudlaných šatech a oba dva vypadali dost zuboženě. Můj děda zakroutil hlavou, aby naznačil, že od nás nic nedostane, a mě to v tu chvíli strašně zasáhlo. Asi jsem se tehdy podvědomě rozhodla, že až já budu mít vlastní peníze a možnost se o něco podělit, že se k těmto lidem zády nikdy neotočím.

Spouštěčem, díky kterému jsem začala dobrovolničit, byla nelehká situace v mém osobním životě. Měla jsem tehdy pocit, že potřebuji udělat něco šíleného, něco, co jsem ještě nikdy neudělala. Zároveň jsem cítila potřebu někomu pomoct, protože jsem věděla, že tím v dané situaci pomůžu i sama sobě. Tak začala v roce 2015, v mých 23 letech, moje cesta dobrovolníka.

Vyzkoušela jsem od té doby spoustu různých programů – práci se znevýhodněnými dětmi v programu Pět P, aktivizaci seniorů a lidí se stařeckou demencí, pomoc samoživitelkám, uprchlíkům z Ukrajiny a lidem bez domova, doprovázení nevidomých a pacientů v hospicu nebo čtení na dětském oddělení v nemocnici. Dobrovolnictví mi rozšířilo obzory a přineslo pokoru a vděk za to, jaký život můžu žít. Zjistila jsem, jak vypadá konec života, jaké to je vážně onemocnět nebo spadnout na úplné dno. Ačkoli tedy u mě dobrovolnictví začalo jako řešení nelehké životní situace, mému životu nakonec přidalo další rozměr – takový, o jakém jsem ani nevěděla, že by vůbec šlo zažít.

• Když se stanu dobrovolníkem, budou mě využívat jako levnou pracovní sílu.
• Dobrovolník vykonává práci, která je nekvalifikovaná a podřadná.
• Jako dobrovolník pouze dávám a nic nedostávám.
• Dobrovolnictví je třeba věnovat velké množství času.
• Dobrovolník pomáhá ostatním řešit jejich problémy, protože nedokáže řešit své vlastní.
• Každý dobrovolník trpí spasitelským komplexem a myslí si, že svou činností zachrání svět.