Můj život s Aspergerovým syndromem

Jmenuji se Iveta a byl mi diagnostikován Aspergerův syndrom. V dětství jsem preferovala samotu, zajímaly mě spíš předměty a knihy než lidi, nechtělo se mi moc mluvit, ani s vlastní rodinou. S autismem žijete v jiné vrstvě reality, v mikrosvětě. Odtamtud je všechno vidět jinak. I komunikace má jinou podobu. S autismem i jinak stárnete, ostatní lidé mají náskok, jsou sociálně zralejší, mají mnohem víc zážitků.

Ze začátku jsem se potýkala s tím, že nemám Aspergerův syndrom, protože ten se projevuje převážně u mužů. Moje problémy byly spatřovány v emocích a ve vztazích, a ne ve vrozeném handikepu. To mě velice mrzelo a poškozovalo. Protože se mi nedostalo podpory, fyzicky jsem onemocněla. Byla jsem systematicky přetěžována a mé problémy byly psychologizovány.

V současnosti studuji Informační studia a knihovnictví, vyhovuje mi spíše práce s počítačem než s lidmi. Nezajímám se nijak zvlášť o vztahy a nedovedu se starat o děti. Obecně mi děti nevadí, ale nezvládám multitasking. Důležitý je pro mě můj čas, mé soukromí, činnost, které se věnuji. Nemám takovou intuici a události vnímám odlišně. Musím postupovat systematicky, což může být pomalé. Mám problém uvažovat v kontextu. To znamená, že neodhadnu, co se ode mě s v danou chvíli očekává. Jednoduše pak nabývám dojmu, že selhávám. Nesnáším bezpředmětné rozhovory a jsem zaměřená spíše na výsledek než na proces. Nenudím se, vždycky si najdu něco, co mě zajímá. Na světě je hodně témat k přemýšlení.

‍

• Aspergerův syndrom se objevuje jen u mužů.
• Všichni lidé s AS jsou stejní.
• Lidé s AS nemají rádi lidi a myslí jen na sebe.
• Ženy s AS mají velkou intuici a intenzivně prožívají vztahy.
• Ženy s AS mají podobné zájmy jako ostatní ženy a své problémy úspěšně maskují, jsou sociálnější než muži s AS.
• Lidé s AS postrádají abstraktní myšlení, a tudíž představivost.
• Lidé s AS nemohou lhát, bojují za pravdu a jsou vždy čestní.
• Lidé s AS nerozumí ironii.