Vězení pro děti

Narodil jsem se psychicky nemocnému páru. Máma je schizofrenička a táta má bipolární poruchu. Doktoři rodiče varovali, že je tu šedesátiprocentní šance, že to budu mít po nich. Žádná z psychických poruch mi ale nebyla diagnostikována.

Od tří let jsem byl v pěstounské péči u své babičky Aleny, která mi v mých patnácti letech zemřela „pod rukama”. Dopřála mi opravdové dětství, každý víkend na chalupě a pořád jsem někde lítal venku. Po babiččině smrti nebyl nikdo, kdo by se o mě ze zákona mohl starat. Byl jsem převezen do diagnostického ústavu v Krči, kde jsem si prošel dvouměsíčním pobytem. Diagnostický ústav měl dvě patra, jedno pro kluky, druhé pro holky. Jednou za týden se celé zařízení sešlo (takzvané komunity) a hodnotilo se chování a průběh minulého týdne.

Po diagnostickém ústavu mi byla soudně nařízena ústavní péče v dětském domově, byl to rodinný dům s velkou zahradou. Bylo nás tam patnáct dětí, zhruba šest vychovatelů, ředitel a sociální pracovnice. Byl jsem v dětském domově od svých patnácti do devatenácti let. Za tu dobu jsem se tam naučil např. vařit, prát, orientovat se v mezilidských vztazích a taky dobře komunikovat s lidmi. Každý víkend jsme jezdili na výlet. Slýchával jsem, že děti z děcáku mají potrhané oblečení a nemají co jíst. Ve skutečnosti nikdo z „venku” neměl šanci zjistit, že jsem z dětského domova, pokud jsem mu to sám neřekl. Oblečení, jídlo a vše, co patnáctiletý kluk potřebuje, jsem dostával. Měl jsem i pokoj pro sebe, což jsem neměl ani u babičky Aleny. Nebyly zde žádné mříže, jak si někteří myslí. Měli jsme zde taky komunity jako v diagnostickém ústavu, ale trochu jiné, víc „rodinné”. Řekli jsme si na nich, co jsme ten týden prožili a co nás čeká.

Přijde mi, že když se zmíním o tom, že jsem byl v děcáku, tak to v lidech vzbudí lítost, ale tu já nepotřebuji. Jsem normální kluk a nemám potřebu lítosti. Jen chci někoho, kdo mě bude mít aspoň trochu rád. Kolikrát jsem zaslechl, jak někdo o děcáku mluví jako o vězení pro zlobivé děti, ale to je opravdu velký rozdíl. Zařízení, které jsem si mohl projít a vidět, na mě jako vězení nepůsobilo.

• Dětský domov je vězení s mřížemi.  
• Děti z dětských domovů nemají co jíst a co na sebe.
• Z dětí, co mají v něčem divné rodiče, nemůže vyrůst někdo lepší.
• V dětských domovech jsou jen děti bez rodičů.